Můžu být sprostá? Ale jo, určitě můžu...

Aaaa! Oi vittu! Perkele!

(Jep, snažím se nějak začít s finštinou a není lepších slov pro začátek, než nadávky, i když vím, že dál sama už nepokročím . Jen doufám, že jsem to napsala správně a znamená to, co si myslím, že to znamená )

Ptáte se, proč se vztekám, když je "Džastyn Bobr" u metalistů všeobečně nenáviděn a protože i já jsem metalistka, je nad slunce jasné, že k němu asi taky nebudu mít zrovna dvakrát pozitivní vztah? Dnes jsem totiž šla na facebook a první, co na mě vybaflo, byl odkaz jednoho metláckého časopisu, který mám v oblíbených (dodávám, že to není Spark) na jeden článek. A tady končí veškerá sranda - byl to totiž článek o tom, že "Džastyn Bobr" je fanoušek ranné Metalliky a pokud jsem to správně pochopila, tak tracky "One" a "Fade to Black" jsou "jeho" džemy. Vždyť přece není apríl, aby to byl jen hloupý žert... Oi vittu...

Dnes jsem se poněkdu nudila, i když toho mám celkem dost na práci. Ale začaly nám čtrnáctidenní praxe a já na ně ovšem nastupuji až ve středu, tak mám ještě dva dny volna, kdy se můžu trochu zabavit, aniž bych tím nějak extra zameškala své školní povinnosti.

Takže si třeba maluji a tvořím grafiku ve photoshopu. Také jsem vylepšila zápatí na blogu a chybí jen jeden odkaz, který tam musím přeřadit.

Když jsem se ale přihlašovala na blog, narazila jsem na úvodní stránce blogu na článek, který byl (aspoň mi tak připadal), poněkud domýšlivý. A protože mám ještě stále celkem bujnou fantazii (dobře, rak nechám radši jiné, aby to posoudili), okamžitě mě napadla napadla povídka s vikingskou tématikou. Ani nevím, jak je možné, že zrovna taková...

Ale i když je to povídka krátká a ne moc povedená, rozhodla jsem si ji zapsat a podělit se o ni s vámi .

Mimochodem: Omlouvám se za případné chyby v interpunkci u přímých řečí

Dnes slaví své osmnácté narozeniny má (trofám si říct, že dokonce nejlepší) kamarádka Amaranthes. Protože se spolu uvidíme až za pár dní, nachystala jsem jí korm dárečků, které jí osobně předám, také obrázek s jejím oblíbeným zpěvákem Tobiasem Sammetem, aby ode mě dostala něco už i v den narozenin a ne jen až po něm.

Původně jsem chtěla namalovat obrázek Tobiho podle fotky z koncertu a také jsem se snažila, ale z nějakého nepochopitelného důvodu to prestě nejde - Tobi je tak neskutečně jedinečný, až se skoro nedá namalovat. První vytvořený obrázek jsem si mohla stokrát přeměřovat a i když jsem tam nenašla ani malou odchylku (snad jen v odstínu barvy a trochu i jasu), vypadal absolutně jinak. Jó, měl sice i trochu jinak vlasy, ale protože byl rozcuchaný, tak bych strávila malováním každého vlasu asi hodinu. Takže jsem upustila od původního plánu a rozhodla jsem se namalovat ho podle promo fotky, i když vím, že Amaranthes má radši fotky z koncertů. Jenže on se prostě nedá namalovat a to už ůbec ne podle fotek z koncertů. Nakonec se mi povedlo za dnešek namalovat to, co jsem si stanovila. To je snad můj rekord - jeden den...

I přes všechnu mou snahu na obrázku vypadá Tobi poněkud... Uměle (jako z komiksu). Ale to jsou prostě ty promo-fotky - někdy se fotgrafovi nepovedou a focená osoba může pózovat jakkoliv skvěle, ale nic na tom nezmění...

Včerejšek... Včerejšek byl až podezřele vydařený den.

Ráno jsem vstávala velmi napjatá a nervózní, protože jsme měli psát test, na který jsem se neučila, v ESV měla zkoušet meziválečnou literaturu, na kterou jsem se nenaučila a měli jsme dostávat známky z testů v předmětu, který mi vůbec nejde. Jenže když jsem došla do učebny na celkem tři hodiny programování, zjistila jsem, že žádný test se nakonec psát nebude. Jen jsme dostali za úkol naprogramovat nějaký program a i když jsem na programování v C++ docela velký anti-talent, měla jsem minimálně půlku úlohy dobře. Řekla bych, že dokonce celou, ale učiteli, když si to jen zběžně prohlížel, se tam něco málo nezdálo. Ale nevadí. Dokonce i z minulého cvičení jsem dostala za tři, což mě překvapilo (mile).

Jenže i tak jsem celé tři hodiny byla vystresovaná ze zkoušení v estetické výchově (prostě literatura). Ovšem protože paní učitelka potřebovala probírat, ani zkoušení se nakonec nekonalo. Dostali jsme jen známky z úvodní strany pro školní časopis Altamira, kterou jsme měli dělat na počíači a do určitého termínu to poslat paní učitelce na mail. Měla bych za tři, ale naše učitelka mi mou chybu oznámila hned druhý den po tom, co jsem odeslala první verzi, takže jsem ještě týž den poslala verzi opravenou a nakonec jsem dostala za jedna.

Ti, co sem chodí častěji, už určitě podle nadpisu tuší, co teď příjde. Nebyla bych to já, kdyby takový nadpis nebyl předzvěstí článku o povrchnosti některých lidí.

Nedávno jsem narazila na "velice fashion blog", kde byl mimo jiné článek "T-shirt inspiration" a hned jako první triko na mě vybaflo tričko s logem Rolling Stones. To jsem nepochopila. Co je na tom tak módního? Vždyť trička s kapelami by měla být módní jen pro fanoušky těch daných kapel a ne pro všechny "fashionistky - módní expertky". Jenže z nějakého nepochopitelného důvodu je evidentně "in" nosit trička s logy kapel, které ani dotyčné slečny neposlouchají nebo nedejbože ani dokonce neznají. Vysvětlil by mi někdo, jak je možné, že je pozérství teď v módě? Fakt - chcete-li se přesvědčit, že si nevymýšlím, kliněte SEM. Jediný, kdo se ozval, byla Kath, čímž mě potěšila, ale evidentně si jejího komentáře nikdo nevšiml a odpověď nikde. Ani u ní na blogu. Místo toho tam jen přibyly další komentáře, z nichž je polovina od lidí, kteří by chtěli tričko s logem Rolling Stones (Zmohly se většinou maximálně na "to první", takže asi ani nevědí, že je to tričko kapely), poslouchá cokoliv jiného, jen ne je. Mezi nimi i fanynky skupiny "Von Erection", což mě teprv udivuje. Ale celkově se divím tomu, proč se o trička s logem kapely zajímají i ti, kteří tu kapelu neposlouchají. To je fakt pozérství v módě? Nebo se jim to logo prostě jen líbí? Protože jestli je to kvůli logu, tak si dovedu představit, že za chvíli bude chodit po Břeclavi asi tucet popin s tričkem Nirvany, protože mají jako logo velmi originálního smajlíka...

Další blog, na který jsem nedávno narazila, byl blog, jehož autorka měla pořebu přidávat na svůj blog i oblečení z Nosferatu a RedRavenu, i když jí evidentně tvrdá hudba nic neříká. Jen z nějakého důvodu oblečení, které se k tvrdé hudbě váže. Vlastně ani nevím proč, ale vadí mi, když někdo přidá na svůj blog pár obrázků oblečení metalistů, rockerů nebo gothiků společně s dalším oblečením, které už je ovšem typicky mainstreamově módní a napsat k tomu, jak je takové oblečení právě "in". Nevím proč, ale fakt mi to vadí. Asi mám někde v podvědomí uloženu myšlenku toho, že si tím asi autorky takových blogů něco kompenzují nebo se snad snaží udávat směr módě. Nedejbože.

Ale stejně: Mohl by mi někdo vysvětlit důvod, proč oblečení "undergroundových subkultur" je najednou tak "in", i když jsou i letos zcela jiné, pokud se nepletu, trendy? A i kdyby nebyly - co někoho vede k tomu, aby dělal z takového oblečení něco, co "osvěží každý outfit" nebo něco "extra a velmi in", když to tak není?! Já si obleču látkové tričko, které má střih korzetu, rifle, "těžké" boty a koženkovou bundu (až na rifle všechno černé) a pro ostatní jsem někdo, kdo nosí nemoderní a otřesné hadry a tudíž je absolutně out (ne, že bych chtěla být in a tím zapadat mezi povchní fifleny), ale u kohokoliv jiného je to skvělý vkus a takoví lidé mají čuch na to, co teď letí. Já jsem z nějakého důvodu (naštěstí) vyjímka. Stejně mi ten princip vrtá hlavou...

To je pozérství fakt teď tak in? Jako ta stránka "prorebelky". Možná proto, aby to této stránce přidalo na "rebelskosti", mají v logu gesto "satan's horns". Tato stránka ovšem není rebelská ani trochu. Prostě typická ukázka pozérského webu. A tak je to všude... Asi...

Nápad na tento článek mi leží v hlavě už pěkných pár dní (dobře, tak tedy spíš pár týdnů), ale já nejsem s to se donutit k tomu, abych ho napsala. Ani pár řádků. Nedávno můj zájem napsat tento článek obnovil jakýsi komentář na novinkách. Týkalo se to článku o Zombie Walku a protože jsem si diskuzi ke článku uložila, můžu vám dát onen komentář přečíst. Toto je on:

Pamatujete, jak jsem včera plná vzteku psala o tom, že zas redaktoři bravíčka dloubali do něčeho, o čem nevědí vůbec nic a tím, do čeho dloubali, byli moji milovaní Nightwish? A víte, jak jsem psala, že si to asi koupím, abych věděla, proč mám nadávat?

Asi takto: Povedlo se mi přemluvit mamku, aby mi to, až půjde do obchodu, koupila (pro mě by to bylo příliš ponižující a je mi trapný už jen ten fakt, že mi to teď leží doma). Obal jsem samozřejmě roztrhla "ne zrovna jemným zůsobem" a vrhla se na hledání toho jejich úžasného počinu. Jaké bylo ale mé překvapení, že ta jejich "spešl rockerská rubrika", kde tentokrát psali o Linkin Park, Evanescence a samozřejmě Nightwish, byly asi jen tři malé odstavečky se třemi stejně velkými fotkami na stráce (dvoustránce) o jakési Nicky Minaj (nebo jak se ta potvora s vlasy jako cukrová vata a obličejem zdeformované kachny). Nevím - na jednu stranu jsem ráda, že tam o tom prakticky nenapsali, ale na druhou stranu je dost... Dost smutné, že já jsem napsali regulérní článek o jednom ubohém odstavečku věnovaném Nightwish. Perkele a dvakrát sakra, to je fakt smutné, že vy napíšete článek o tom, že v bravíčku napsali jeden odstavec o vaší oblíbené skupině . Ale smutné je to spíš proto, že oni o tom psali jako o jednom regulérním článku a přitom tam o NW napsali jeden ubohý odstavec. To je fakt časopis jak sviňa (pardon za dva smajlíky - tak nějak nevím, kterého bych teď měla použít).

Omlouvám se, že s tím přicházím až teď, ale původně jsem ještě čekala na to, co si vybere Neira. Nakonec jsem si ale řekla, že snad bude lepší, když už každé, abych to vůbec někdy zveřejnila, napíšu jeden článek, který by se jejich výhry týkal. Jinak bych to asi nezveřejnila nikdy, protože než já se k tomu dokopu, to je taky doba a čím dýl bych to odkládala teď, tím větší by byla pravděpodobnost, že bych se k tomu fakt vůbec nedostala .

Já jen doufám, že Kath nebude vadit, když je budu taky používat, protože se mi strašně zalíbili (samochvála smrdí a samolibost též).

Dokonce jsem tam udělala i členy Nightwish (chtěla jsem udělat Slipknoty, ale myslím, že to by byla až moc velká piplačka a ani by si nebyli podobní). Myslím, že třeba takového Marca poznáte .

Abych ale předešla tomu, aby si smajlíky stáhl každý moula, nebudu sem dávat odkaz na stažení souboru a Kath to pošlu třeba přes DA a ak to smžu, každopádně Kath mi bude muset napsat sem do komentářů, abych věděla, jestli jí to mám poslat přes DA nebo jí na blog poslat odkaz s tím, že by to smazala pak smazala, aby si to nemohl najít každý. A taky ptřebuji vědět, jestli se jí líbí . A taky, protože jsem vytvořila i pár smajlíků s vlaječkami, s jakou vlajkou/vlajkami by smajlíka chtěla . Jen pro informaci - zatím mám vlajku českou, slovenskou a finskou

Omlouvám se, že jsem vás teď opět zmátla, ale už to přišlo. Já jen čekala, kdy se to stane a ono se to stalo teď (zrovna teď, když se mám učit na test... ale stejně nemůžu, protože tu má můj bratr kamaráda). Nevíte o čem mluvím? Redaktoři a redaktorky bravíčka (proč to asi píšu s malým "b") zas projevili přílišnou iniciativu, kdy do každého brava píšou i něco ze světa rocku. Jenže mě to uráží. Jenže to by nebylo až tak strašné, kdyby tam nenapsali o Nightwish - to je to, co jsem čekala, že se stane. Já bych jen ráda věděla, co tam zas napsali za hovadiny, protože od redaktorů a redoktorek bravíčka se nic inteligentního čekat nedá (když mají IQ jako vydlabané tykve) a co já vím, tak pokud od někud neopíšou blbost (jako to, že Nightwish jsou gothic a Anette je vlastně Tarja), tak si nějakou blbost sami vymyslí. Říkám si, že si to snad půjdu koupit, abych věděla, proč přesně bych jim měla nadávat, i když už jen to, že strkají nosy (použila bych jiné slovo, ale nechci být sprostá) je důvod dostatečný. Minule strčili do čísla s Milkou Citrusovou na obálce Rammsteiny a to jsem byla taky nasraná (pardon), ale k Rammsteinům jsem nikdy tak nepřilnula. I když je strčili i do jejich "plakátového speciálu", který mi z jakého si důvodu přinesla mamčina známá, která pracuje v MoraviaPressu a čas od času nám nějaké časopisy nosí (Spark bohužel ne). Řekla bych, že mi ho přinesla proto, že u nich to taky nikdo nečte. Ale nevadí - časopis poletí do odpadkového koše pro výrobky z papíru a velký plakát Von Erection a Justýny Bobrové spálím. Zachráním jen Rammsteiny.

Jako by nestačilo, že o popové zpěvačce Ke$he (nebo jak se to píše) napsali, že je to punkerka, protože si nechala vyholit kus hlavy a nechala si tam nalepit zlaté pyramidky...

Ale stejně: Proooč? Proč tam ti debilové, kteří ovladají pravopis jako cvičené opice, píšou o tvrdé hudbě, o které neví ani "Ň". Aby se zavděčili malým rockerkám nebo pozérkám, které poslouchají pop, ale k tomu i pár písniček od tří metalových skupin a myslí si, jak jsou "cool"? Tak jim tu snahu zkusím trochu narušit - nejlepší časopis o metalové a rockové hudbě je SPARK! Další, který sice píše jen o rocku a mainstreamu, ale je i podle mě kvalitní, je Rock&Pop.

Zatím se nehraje žádný pro mě zajímavý hokejový zápas, takže využiji volné chvíle a vložím vám sem wallpaper, který jsem nedávno udělala.

Inspirovala jsem se u jiného wallpaper, na který jsem narazila na deviantartu, kde byly vokalistky symphonic metalových skupin. Byl to vážně dobrý nápad, jen trochu moc barevný (víte co tím chci říct, ne?). Já jsem spíš minimalistka a barvy proto moc nemixuji, ale protože to byl nápad dobrý, rozhodla jsem se, že nějaký takový wallpaper udělám taky. A takto to dopadlo. Sice mi to dalo poněkuz zabrat, protože jsem hledala jen modře zabarvené fotografie v dobré kvalitě, ale k některým skupinám jsem žádné kvalitní, modře zabarvené fotky nenašla, takže jsem musela najít nějakou kvalitní v jiné barvě a přebarvovat tak, aby to nebylo ani noc a ani málo. Do toho ořezávat a doarvovat části obličejů zpěvaček. Ale vlasy mi fakt daly zabrat - u Tarjy tak moc, že jsem to nakonec vzdala a ořezala tak, aby to prostě bylo nějak ořezané...

Pokud si chcete wallpaper stáhnout, stačí jen kliknout na tlačítko "stáhnout". Tím si stáhnete soubor ve formátu rar, kde najdete wallaper ve dvou zabarveních a ve velikostech: